Petr Vágner je český herec a moderátor, který se angažuje také v dabingu, reklamách a modelingu. Velice známý je rovněž pro svou zálibu v extrémních sportech. Petra jsme pro vás důkladně vyzpovídali, a vy se tak můžete například dozvědět, jaké byly jeho začátky, proč ho baví extrémní sporty, jak se udržuje ve formě a samozřejmě, jaký vztah má k třídění odpadu.

Z moravského Bílovce až do první ligy českého showbyznysu. Popište nám vaši cestu do naší metropole a světa masové zábavy.

Ono to herectví, divadlo i moderování bylo spíše o náhodě. Do nějakých pěti let jsem vyrůstal ve Znojmě, poté jsme se s rodiči přestěhovali do Brna a tam jsem chodil až do šesté třídy. Nakonec se táta kvůli práci přestěhoval do Prahy a my s ním. V Praze jsem dokončil základní školu a pokračoval na Střední odborné učiliště polygrafické. V té době jsem neměl moc představu, čím bych se chtěl živit. Na nástavbovém studiu jsem se dostal k ochotnickému divadlu a pak už pro mě byla cesta jasná.

Petře, řekněte nám, kde vás fanoušci mohou nyní vidět? Denní TopStar, ale také hrajete v divadle. V jakých divadelních hrách nyní působíte?

Určitě mě můžete vidět každé úterý a neděli na Primě v TopStaru. Aktuálně mám také roztočený seriál Modrý Kód. Moji stálou divadelní scénou je  divadlo Radka Brzobohatého, kde hraji již zhruba jedenáct let. Třeba v představeních jako jsou Vyhazovači, Dvanáct rozhněvaných mužů, Tři letušky v Paříži nebo Cyrano.

Jste vášnivý sportovec, hrajete golf a pravidelně se účastníte extrémního závodu Spartan Race. Máte za sebou 800 skoků s padákem, co vás na skákání tolik baví?

Bylo to dost o adrenalinu, o tom pocitu, když vykročíte do prázdna, padáte volným pádem, o volnosti. Slovy to lze jen těžko popsat. Vlastně jsem začínal v době, kdy se z parašutismu stávala sportovní disciplína. Prošel jsem si úplně vším, pak přišla rodina a děti a já musel trochu zabrzdit. Tři roky jsem už neskákal, přestože se každé léto chystám k parašutismu zase  vrátit. Tak snad zase příští rok, uvidíme.

Skoky s padákem Vám nestačily a letos jste dokončil pilotní zkoušky. Cítíte se lépe ve vzduchu či na pevnině?

Adrenalin na padáku mi začal časem chybět, a tak jsem hledal něco nového, ale bezpečnějšího. Nakonec jsem se rozhodl zůstat ve vzduchu a udělat si pilotní zkoušky na Cessnu. Ze začátku to bylo spíše kvůli práci na Slovensku, ale postupem času jsem v tom našel i jisté víkendové zalíbení. Výuku jsem začal letos v únoru a aktuálně mám nalétáno zhruba 44 hodin. Ještě mě čeká přezkoušení a poté finální testy na Úřadu civilního letectví. Kvůli natáčení, práci na Primě a v divadle to bohužel budu muset přesunout na příští rok, ale myslím, že není kam spěchat, nic mi snad neuletí.

Máte velké množství aktivit, rodinu, do toho jste pracovně vytížený. Prozraďte nám váš time management. Jak to vše stíháte?

Upřímně, sám se divím, jak jsem schopný to vše zvládat. Určitě je to ale o dobrém plánování. Rodině a dětem se snažím věnovat maximum svého času. Přiznávám, že některé víkendy raději odřeknu práci, abych mohl být s nimi.

Vy, jako velký sportovec, máte určitě blízko ke zdravému životnímu stylu.  Jak se udržujete ve formě v chladných měsících?

Možná to bude znít jako klišé, ale mým klíčem je otužování a vitamíny. Celoročně se snažím být ve formě a fit. Jednak je to kvůli práci, protože si nemohu dovolit být doma na nemocenské, a pak také kvůli závodům. Letos je to hodně velký extrém. Na začátku roku jsem absolvoval 10 kilometrový horský běh ve sněhu, v dubnu pak půlmaraton v Praze a na konci září Spartan Race v Jizerských horách, který měl 30 kilometrů. Teď to byl zase Spartan Race v Amsterdamu, což bylo dalších 20 kilometrů a v listopadu díky televizi Prima pekelný závod v Dubajské poušti na 30 kilometrů.

Co vy a třídění odpadu? Máte nějaké tipy či triky?

Doma máme klasický koš na směsný odpad a hned vedle tašku na plasty. Děti do školy sbírají víčka a noviny, takže se odpad naučily třídit samy.

A naše klasická otázka. Co vy a povolání popelář, když jste byl malý. Byl to váš sen?

No samozřejmě, že být popelářem bylo jednu dobu mým snem. Chtěl jsem jezdit vzadu na tom stupátku a zdravit lidi. Pak přišla éra potápěče a posledním vzorem byl kosmonaut. Myslím, že z toho posledního snu se mi nakonec i něco splnilo.