Daniel Webb z Velké Británie podstoupil vskutku netradiční experiment. Rozhodl se, že si uchová veškerý plastový odpad, který během jednoho roku vyprodukuje. Ačkoliv to zní bláznivě, možná až nesmyslně, důvod k tomuto činu, a především jeho poselství, je více než rozumné. Plastový odpad totiž patří mezi nejzásadnější globální problémy, kterým v současné době musíme čelit, a Webb vymyslel brilantní způsob, jak ho přiblížit veřejnosti. Výsledná umělecká instalace je pak přímo šokující. 

Myšlenka skladovat plastový odpad tohoto nekonvenčního umělce napadla během pravidelného běhání podél pobřeží. „Byl to jeden z těch večerů, kdy proud přinesl spoustu odpadků,“ vzpomíná Webb a dodává, že většina odpadků byla plastových a zamotaných do mořských řas. „Staré hračky, možná tak dvacet let, láhve, které musely pocházet ze zámoří, protože na nich byly etikety v cizích jazycích, sponky na sáčky s chlebem, které už se dávno nepoužívají. Bylo to velmi nostalgické, připadal jsem si jako archeolog. Přimělo mě to k zamyšlení, jestli nějaký ten plast nemůže pocházet ode mě. Od normálního chlápka, kterému je přes třicet let. Neupustil jsem někdy ještě jako dítě hračku do potoka u Wolverhamptonu, odkud pocházím, a teď ji oceán vyplavil?“ Na základě tohoto zážitku se Webb rozhodl, že každý použitý plast bude pečlivě umývat a ukládat do volného pokoje ve svém domě. Poté z nich vytvořil instalaci, kterou věnoval zábavnímu parku ve městě Margate. 

© Ollie Harrop 2018

Kromě toho, že přestal nakupovat balenou vodu, nijak nezměnil své zaběhnuté zvyky – chtěl, aby experiment byl co nejrealističtější. Za rok se mu tak podařilo nashromáždit neuvěřitelných 4 490 kusů plastového odpadu. Co se týče druhů, tak 60 % z toho byly obaly od jídla – většinou od pečiva, zeleniny nebo salátů. 93 % byl plast na jedno použití, pouze 56 kusů bylo vyrobeno z recyklovaného plastů a pouhých 8 předmětů, většinou se jednalo o víčka od kávy, bylo biologicky rozložitelných. „Myslím, že je to skvělý obrázek jednoho roku mého života,“ říká Webb při pohledu na svou uměleckou instalaci.

Jedinou nadějí na vyřešení problému plastového znečištění je podle Webba omezení spotřeby. Recyklace je podle něj důležitá, ovšem skutečnost, že pouze 56 předmětů bylo z recyklovaného plastu, mluví sama za sebe. „Dnes je prakticky nemožné jít do supermarketu a vrátit se bez plastového obalu. Lilek je v plastovém obalu, cibule je v plastové síťce. A přitom to je všechno zbytečné – nákupní taška nebo igelitový sáček jsou věci vyrobené k tomu, aby se používaly jen 15 minut. Lidé v nich donesou domů nákup, a pak je vyhodí. A ono je to všechny přežije.“ 

© Ollie Harrop 2018

Ano, to, že spotřeba plastů je v dnešní době masivní, pro vás asi není žádná nová informace. Většinou se ale tento smutný fakt prezentuje ve vysokých, abstraktních číslech. Jako příklad si můžeme uvést roční spotřebu Velké Británie, z níž Daniel Webb pochází, která je pět milionů tun. Toto číslo je pro člověka velice těžko představitelné. Naproti tomu, vidět roční spotřebu plastového odpadu jednoho muže, jednoho normálního chlápka, je mnohem názornější.