Pro české odpadové hospodářství dnes bioodpady představují spíše problém, v zahraničí už jsou ale dlouhou dobu součástí receptu pro udržitelnou a ekologickou dopravu. Z bioplynu se totiž vyrábí biometan, který se používá jako palivo. Stejný potenciál mají i pražské bioodpady, které by v budoucnu mohly pohánět flotilu našich vozů a rovněž pražské autobusy MHD.

Na konci března 2019 se z Prahy do Osla vydala delegace, která se skládala ze zástupců Hlavního města Prahy (v čele s náměstkem odboru životního prostředí Petrem Hlubučkem) a zástupci naší společnosti (v čele s generálním ředitelem Patrikem Romanem a ředitelem ZEVO Malešice Alešem Bláhou). Cílem exkurze bylo seznámit se s tím, jakým způsobem je problematika bioodpadů řešena v zahraničí a jakým způsobem se využívá vyprodukovaný bioplyn.

Do Norska se jelo hlavně kvůli inspiraci a příkladům dobré praxe ze dvou lokalit – optické dotřiďovací linky a ZEVO Haraldrud a samotné bioplynové stanice Romerike. V hlavním městě Norska se model svozu odpadů od občanů výrazně liší od toho, na co jsme zvyklí v Česku, nicméně má řadu výhod, které spočívají především ve výrazně větší míře vytříděných komodit (konkrétně bioodpadu) a taky způsobech jejich zpracování.

Třídění odpadu efektivněji díky jednoduššímu sběru a optickému třídění

Odpad v Oslu se třídí poměrně jednoduše. Občané získávají zdarma zelené pytle z kompostovatelného bioplastu pro bioodpad a modré pro plasty. Když se naplní, občan je hodí do kontejneru, do kterého se dávají tři typy odpadu dohromady – bioooodpad, plasty a směsný komunální odpad. Papír, sklo a kovy se sbírají zvlášť do specializovaných kontejnerů. Směs různobarevných pytlů pak následně putuje na optickou třídicí linku, která je dokáže díky speciálním technologiím roztřídit.

S ohledem na to, že v Norsku je zaveden systém vratných záloh pro PET lahve a hliníkové obaly, tak je míra recyklace plastového odpadu poněkud nízká. Průměrný občan Osla vyprodukuje 17 kilo na osobu plastu za rok, z čehož může být zrecyklováno jen 7,1 kg. To je často způsobeno i velkou mírou znečištění plastových materiálů. U gastroodpadu je situace výrazně lepší – tento typ odpadu má velmi nízkou míru kontaminace a díky tomu z něj zpracovatelská stanice Romerike dokáže vyrobit velmi kvalitní hnojivo, o které mají místní zemědělci velmi vysoký zájem. 

ZDE SI MŮŽETE PROHLÉDNOUT OPTICKOU TŘÍDICÍ LINKU HARALDRUD.

Jak to funguje v bioplynové stanici?

Ty zelené pytle, které jste zahlédli ve videu, putují do bioplynové stanice Romerike, kde procházejí procesem zbávování nečistot a hygienizace. Stanice ročně zpracuje 50 000 tun gastroodpadu, což je zhruba polovina toho, co se vyprodukuje v Praze. Výstupním produktem bioplynové stanice je biometan, který pohání městskou hromadnou dopravu, a taky organické hnojivo, které používají především okolní zemědělci. Z jedné tuny gastroodpadu vznikají 2 metry kubické tekutého hnojiva – takzvaného digestátu, který ročně vystačí pro více než 100 lokálních farem v blízkosti bioplynové stanice. Dalším produktem je biometan, kterého se ročně vyrobí zhruba 4,5 milionu metrů kubických. Občanům Osla, kterým stanice patří, plynou z prodeje vysoké příjmy. V době, kdy se bioplynová stanice stavěla se jednalo o poměrně nákladnou investici, která by díky současným technologiím byla o hodně nižší. Biometan se pak zpracuje na stlačený plyn BioCNG, který následně putuje do Osla, aby poháněl 135 autobusů městské hromadné dopravy – to je pro Oslo klíčové, jelikož má ambici mít do roku 2020 transport bez fosilních paliv.

TADY SE MŮŽETE PODÍVAT, JAK TO V BIOPLYNOVÉ STANICI ROMERIKE VYPADÁ.

Inspirace pro Prahu

Norská bioplynová stanice Romerike poslouží Praze jako inspirace. Co funguje velmi dobře, je především systém předúpravy gastroodpadu před vstupem do fermentace, kdy se z něj odstraňují nečistoty. Výborně funguje i koncové nakládání s digestátem, pro který si jezdí zemědělci z okolí a mají s ním dobré zkušenosti. Praha se však může poučit i z toho, co nefunguje zcela efektivně. Některé systémy použité v Romerike jsou příliš energeticky náročné – hygienizace probíhá pomocí procesu termotlakové hydrolýzy, přitom by stačila běžná hygienizace zahřátím na 70 stupňů po dobu 1 hodiny.

Budoucí bioplynová stanice bude možná stát v pražských Malešicích a dokáže pojmout až 100 000 tun gastroodpadu ročně a na rozdíl od Osla bude zpracovávat i odpady od živnostníků, kaváren a restaurací. Potenciál pro výrobu biometanu je vysoký – odhaduje se, že z těchto surovin vznikne až 6 900 300 m3 biometanu. Toto množství může potenciálně pohánět všechna vozidla Pražských služeb a navíc 61 autobusů městské hromadné dopravy na CNG.

Bioplynová stanice v Praze je investicí do budoucnosti

Vybudováním bioplynové stanice bychom zřejmě zajistili energii potřebnou pro provoz našich vozidel z lokálních zdrojů. Hypoteticky se bavíme o více než 700 vozidlech, které v současné době máme ve svém arsenálu. Bioodpad je významnou složku komunálního odpadu a byla by chyba nevyužít jeho energetický potenciál. Zároveň by také byla uspokojena rostoucí poptávka občanů po ekologickém zpracování biologického odpadu. Spalování BioCNGt totiž produkuje výrazně méně emisí skleníkových plynů a nepřispívá k produkci prachových částic. Dalším produktem bioplynové stanice je navíc organické hnojivo, které je nanejvýš vhodné pro zemědělskou půdu, která trpí zvýšenou chemizací a dlouhotrvajícím suchem.