Ulice. Specialisté. Vyšehrad. Ve všech těchto seriálech jste mohli vidět excelovat talentovaného herce Jakuba Štáfka, který se rovněž věnuje režírování a nově i smíšeným bojovým uměním (MMA). „Laviho”, jak se Jakubově postavě v sitcomu Vyšehrad přezdívá, jste v nedávné době mohli vidět i v naší oranžové kombinéze, a to v rámci třídílné minisérie, kdy si na vlastní kůži zkoušel různé činnosti, které v metropoli vykonáváme. Kubu jsme vyzpovídali krátce před začátkem třetího natáčení, a to přímo na zaplněném Václavském náměstí. Zároveň to bylo v době, kdy mu vrcholila příprava na zápas v O2 areně, který, jak už dnes víme, zvládl vítězně.

První otázka je obligátní, ale zkusme ji podat trochu jinak. Co vás jako první napadne, když se řekne seriál Ulice?

Jako první mě určitě napadne dospívání. Přece jen jsem v tom seriálu působil polovinu mého života.

Chybí vám vaši seriáloví kolegové? Vždyť jste se s nimi pravidelně vídal přes dvanáct let.

Dobré je, že se spoustou z nich doteď spolupracuji na jiných projektech, takže se vídáme často. Jinak herců se tam za ty roky vystřídalo dost, nebyla to jedna a ta samá parta od začát­ku až do konce.

V listopadu vás čeká důležitý zápas MMA v O2 areně. V jaké fázi je teď váš trénink?

Teď je to velice intenzivní, mé tréninky jsou častější a častější. Ty dva měsíce, které mi v době dělání tohoto rozhovoru zbý­vají do zápasu, budou určitě nejtvrdší, co se týče sparingu a veškeré fyzické přípravy. Už v tom ale nějakou dobu „lítám”, a tak jsem přesvědčen, že do listopadu budu dobře připraven.

Jak se vám daří kombinovat tak náročnou přípravu s natáčením Specialistů?

Zkombinovat trénink a natáčení je hodně složité, nicméně práce na Specialistech mi za chvilku skončí a do zápasu tak budu mít celý měsíc úplného volna, kdy se budu moci věnovat čistě jen tréninku a ladění formy.

Jak jste se vlastně k bojovým sportům dostal? Čím si vás tak získaly?

Získaly si mě svou přímočaros­tí, jednoduchostí a také tím, jak jsou spravedlivé. Může to znít jako klišé, ale člověk při nich maká pouze sám na sobě a co si poctivě nevydře, to nemůže prodat. Bojové sporty mě fas­cinovaly strašně dlouho, ale dřív jsem neměl odvahu se jim věnovat. Pak jsem se ale dostal do životní fáze, kdy jsem pře­hodnotil své priority i životní hodnoty a chtěl jsem začít žít zdravěji, což se s tímto sportem slučovalo.

Jsou podle vás bojové sporty nebezpečné? Máte při zápasech strach?

Podle mě nijak zvlášť nebez­pečné nejsou. Úrazy při nich sa­mozřejmě hrozí, ale ty zásadní se nestávají moc často. Daleko nebezpečnější je podle mne jíz­da na horském kole bez helmy nebo třeba lyžování bez hel­my a tak dále. Co se týče toho strachu, tak ano, před zápasem jsem nervózní, ale když vejdu do ringu, tak to ze mě spadne. Pak už převládá adrenalin. Mít strach je ale v pořádku, protože když ho člověk nemá a má moc velké sebevědomí, tak vlastně nemá o co přijít a to může skon­čit špatně.

A co nějaké profesní plány? Připravujete teď nějaký nový projekt? Neobjeví se třeba Lavi na filmovém plátně?

Ano, film o Lavim vážně připravu­jeme. Scénář už máme napsaný a někdy na jaře, nechci být moc konkrétní, bychom chtěli začít s natáčením. Bude to strašná pec­ka a já už se nemůžu dočkat.

Čemu byste se chtěl do budoucna více věnovat? Hraní, nebo režírování?

Na obrazovkách jsem se vysky­toval poslední tři roky, bylo to hodně náročné a na nic jiného jsem vůbec neměl čas. Herec­ké aktivity mi teď ale končí a v šuplíku mám spoustu zají­mavých věcí, které bych chtěl oživit. Rád bych se teď tedy vě­noval tvůrčí práci, to znamená režii.

Máte za sebou už dva natáčecí dny, kdy jste si mohl vyzkoušet různé činnosti v Pražských službách. Jak jste si natáčení užil? Překvapilo vás něco na naší práci?

Natáčení mě bavilo a už se tě­ším na poslední činnost, kterou bude vysypávání košů. Rád dě­lám věci, které mají smysl. A mé „hostování” u Pražských služeb rozhodně smysl mělo. O vaší práci panuje hodně předsudků. Lidé to často mají spojené s tím, že je to špinavá práce, což pod­le mě není pravda. Dost jsem se toho dozvěděl od Jardy a Jirky, se kterými jsem strávil hodně času v autě při vyvážení kovů. Chlapi byli strašně fajn.

V čem vidíte největší současné hrozby pro životní prostředí?

Největší globální hrozbou jsou podle mě problémy s vodou. Ať už to, že se do ní dostávají nebezpečné látky, nebo to, že se ztrácí. Spousta míst dneska vysychá, vidím to třeba u nás na chalupě. Další velký problém vidím v plastech. Je to těžké, na planetě je nás zkrátka hrozně moc. Jinak globálního oteplová­ní se ale samozřejmě bát nemu­síme, od našeho bývalého pana prezidenta přece všichni víme, že je to jeden velký mýtus.