Představte si, že jste v obchodě a vybíráte si nový prací prášek. Myslíte na životní prostředí a chcete proto zvolit takový, který je k němu co nejšetrnější. Je dost pravděpodobné, že v takovém případě narazíte na výrobky, které se tváří ekologicky a zodpovědně, ale půjde jen o čistý marketing. V dobré vůli se tak můžete stát obětí greenwashingu.

Greenwashing je praktika, kterou společnosti matou spotřebitele s tvrzením, že jsou šetrné k životnímu prostředí nebo udržitelné. Jde přitom o marketingové schéma, nikoli o skutečně udržitelný produkt. V podstatě jde o formu dezinformace. Firmy, které se takového chování vůči spotřebiteli dopouštějí přitom často vynakládají více peněz na to, aby se tvářily jako zelené než na zavádění skutečně účinných principů udržitelnosti do výroby.

Ztráta peněz i důvěry

Zákazníci, kteří mají dobré úmysly a chtějí se chovat zodpovědně k životnímu prostředí tak ne vždy v záplavě produktů odhalí skutečně udržitelný výrobek. Greenwashing totiž takové zákazníky využívá ke zvýšení zisku. Nejčastěji se toho dosahuje nejasným tvrzením o výrobku tak, aby se spotřebitelé při jejich nákupu cítili lépe a společensky zodpovědněji.

Pokud bychom si problematiku greenwashingu shrnuli, dalo by se říct, že:

• porušuje práva spotřebitele
• uváděné informace nejsou transparentní nebo kompletní
• vede ke ztrátě důvěry u spotřebitele

V dnešní době je boj proti greenwashingu teprve v začátcích, ale například Evropská unie se tímto tématem zabývá a postupně zavádí principy, které ho mají omezovat. Zavádí například jednotné certifikáty, které mají pomoci zákazníkům vybrat ověřený produkt. Unie také monitoruje slova jako “sustainable”, “green” nebo “conscious” a vymezuje jejich význam a oprávněnost je používat.

A zase ty plasty. Tentokrát bio

Praktických příkladů greenwashingu je velké množství, pojdme si ale nějaké představit. Jedním z takových jsou takzvané bioplasty, které podle výrobců jsou lepší náhražkou těch klasických plastových obalů, sáčků apod. Ačkoli termíny bioplast, biologicky rozložitelný, kompostovatelný nebo rostlinný mohou znít povzbudivě, tato změť reklamních označení nás může slepě vést proti našim nejekologičtějším záměrům. Jaká je tedy pravda, která se za těmito výrobky skrývá?

Bioplasty se vyrábějí z obnovitelné rostlinné biomasy a při jejich výrobě se nepoužívají fosilní paliva. Spotřebitelé často předpokládají, že plasty na rostlinné bázi se biologicky rozloží nebo zkompostují. Bohužel o tom, zda je výrobek rozložitelný nebo kompostovatelný, nerozhoduje výchozí surovina. O rozložitelnosti a kompostovatelnosti rozhoduje molekulární struktura. Termín bioplast proto nevypovídá o tom, jak se bude výrobek chovat v životním prostředí, ale pouze odkazuje na to, zda byl výrobek vyroben z obnovitelné suroviny na rozdíl od plastu získaného z fosilních paliv.

Takzvané bioplasty se rozloží, prozatím, pouze v průmyslových kompostárnách. Jedná se ale o úplně jiné místo, než kam se sváží biodpad například z Prahy. Pražské služby se proto snaží šířit osvětu o tom, že do biodpadu rozhodně nepatří žádný druh plastu, a to ani ten “bio”. „Do nádob lze odhazovat trávu, listí, zbytky ovoce a zeleniny, čajové sáčky, čajovou sedlinu, zeminu z květináčů, štěpku z větví a keřů, piliny, hobliny, kůru, seno a slámu. Naopak do nádob nepatří žádné sáčky, bioplasty, skořápky, oleje, tuky, podestýlky domácích zvířat, peří, chlupy, vlasy, uhynulá zvířata nebo mléčné výrobky,“ upřesňuje náš tiskovýá mluvčí Radim Mana.

Zelený obal s listem tedy kvalitu produktu a zodpovědně chování firmy, která ho vyrábí, nezaručí. Proto je na spotřebiteli, zda si o produktu zjistí více informací sám, aby mohl udělat skutečně informované rozhodnutí. A to alespoň do té doby, než se vyvinou účinné mechanismy, které greenwashing rozpoznají a náležitě potrestají.

Zdroje:

https://debrisfreeoceans.org/the-truth-about-bioplastics

https://www.treehugger.com/what-is-greenwashing-definition-and-examples-5188207